Blog sestry Růženy dominikánky

Pomalu, ale jistě končí léto a nastupuje podzim, a já nastupuji na zahradu. Je potřeba přeházet kompost, posekat trávu před zimou, jablka letos nemáme, takže je nemusím sklízet a podzimní kytičky krásně kvetou, takže kompostovou hlínu na záhonky budu dávat později. Ještě je stále dost teplo, i když teď předpovídají chladné dny. Muškáty v truhlíkách ještě nechám venku, ty dávám dovnitř zhruba v půlce října. Také ostříhám mochyně a dám je sušit, to jsou takové ty oranžové lampionky. Listí se zatím barví jen velmi zvolna, takže fotky krásných barevných listů budou později. Dnes je to půl roku, co odešla k Pánu naše Josefka. Včera by slavila 25. let od věčných slibů, tak věřím, že to slavili v nebi. Spolu s naším komunitním přítelem panem doktorem Slezákem, otcem Rainsbergem, sestrou Rosou OP z Irska, otcem Ignácem OP a mnoha dalšími přáteli a známými, kteří se již veselí v nebi. Letos  si s přicházející zimou nějak víc uvědomuji odchody našich milých do Věčné Radosti, i když jsem s nimi s

Dne 5. září jsme se účastnily zádušní mše svaté za naši Josefku, která se konala v Tuchoměřicích. Tam totiž žije v bývalém zámečku komunita Chemin Neuf, jejímiž členy jsou i rodiče Josefky a její rodná sestra Pavla. V této komunitě žijí dohromady manželé i lidi zasvěcení Bohu.Účelem této Mše bylo, aby se jí mohli účastnit všichni, kdo nemohli přijít na pohřeb ani zádušní mši v naší kapli v březnu z důvodu Covidu-19. A kostel i klášter v Tuchoměřicích jsou mnohem větší než u nás. Přišlo asi 80 lidí, z toho osm kněží (5  dominikánů). Po mši bylo občerstvení ve velké jídelně kláštera, takže jsme se tam všichni krásně vešli. Byly tam švédské stoly, kolem kterých postávaly skupinky lidí, kteří si povídali. Na závěr se vyprávěly historky o naší Josefce, převážně legrační. Ale některé byly velice dojemné. Obdivovala jsem maminku Josefky, která na konci mše vyprávěla o posledních dnech Josefky, hlavně o tom, jak připravila na svůj odchod své neteře. Vnímala jsem, že je tam Josefka s námi, že s

  Jako každé léto i v tomto roce jsem si v srpnu připravila desky na malování ikon. Je to docela těžká práce, protože si prkýnek chystám pochopitelně víc, aby mi vyšly na celý rok. Již čtvrtým rokem maluji ikony na velkých deskách 55x40 cm na zakázku do nově postavené kapličky jednoho známého. Už jsem jich namalovala 6 a dalších 6 mám ještě před sebou. Namaluji 2 každý rok. A kromě těchto velkých jsem si udělala ještě tři malé, kdyby chtěl někdo ikonku jako dárek např. k Vánocům. Tak jak se tedy tyto desky připravují. Desky mám většinou z dubového dřeva, to je nejtvrdší, aby se mi dřevo nezkroutilo. Nechám přes noc rozpustit ve vodě klih ( Klih  je druh  lepidla , používaný pro lepení dřeva a papíru. Původní klihy byly vyráběny z  kůže  a  kostí  hospodářských zvířat (měknou ve vodě) - viz Klih v granulích  wikipedie ).  Muj klih, který používám, je skutečně z kůže. Druhý den dám nádobu s rozpuštěným klihem  do vodní lázně a zahřeji ho na 70 stupňů. Poté udělám první nátěr desky. Když