Blog sestry Růženy dominikánky

  Letošní Velikonoce pro mne byly nějak zvlášť těžké. Vím, že Bůh mě miluje a je stále se mnou, ale někdy je mi těžké tomu věřit. To si na mne lehne taková tmavá deka, přes kterou nevidím žádné světlo, a leží a leží. Ale Bůh mi opět pomohl najít Jeho lásku a také sestry mi jsou vždy na blízku. Snad je to i tím mým věkem, jarem, ztrátou Josefky nebo vším tím dohromady. Ale nechci si stěžovat. Mám krásné povolání, v kterém jsem šťastná, střechu nad hlavou, mám co jíst, co pít. Kolik lidí tohle vše má? Vrhla jsem se na zahradu, takže mám už ostříhané stromy (až moc, zase jsem to přehnala, takže jsem připravila sestry o úrodu jablek!), skoro všechen vyhrabaný mech (nemám ráda zahradu s mechem!!!), zasetá semínka cínií do truhlíků (nevím, jak se správně píše cínie, omlouvám se všem češtinářům), rozsazené muškáty do truhlíků (skoro všechny), zabezpečený kočičí záhonek!! Co že je kočičí záhonek? Je to záhonek, kde JÁ pěstuji kytičky a nějaká veliká místní KOČKA si z něho dělá ložnici!! Kytičk

  Ráda bych všem svým čtenářům a přátelům popřála nadějeplné a radostné setkání se Vzkříšeným Ježíšem, naším životem. Život jednou provždy zvítězil nad Smrtí, nad Zlem, a to je naše útěcha. Nic z toho, co se v tomto světě děje, co nám nahání strach, čemu nerozumíme, co nám přijde nespravedlivé a zlé, nemá poslední slovo. Poslední slovo má Bůh, který je jen a jen Dobro a Láska, a který chce jen naše štěstí. V tomto pozemském životě a v životě po smrti, kde budeme navždy jen s Ním, ve věčné radosti. Proto neklesejme na mysli a neztrácejme důvěru v Boha. On nás vede po správných cestách a povede, odevzdáme-li Mu svůj život.