Blog sestry Růženy dominikánky

 Barevné listy na podzim, to je něco opravdu překrásného. Někdy si říkám, jak je dobře, že žiji v zemi, která má 4 roční období, a ne jen období sucha a období děšťů. Jakoby Bůh nám na podzim říkal - " tak ještě se potěšte touto krásou, než to vše opadá a nastane zima". Samozřejmě každé období má svou krásu, i zima. V zimě vše utichá, protože celé tvorstvo stojí v němém úžasu nad sestoupením Boha na Zem.  Jaro zase přírodu probouzí, začíná  nové stvoření, Život zvítězil nad Smrtí. A léto? Léto......no, to je prostě teplo a sluníčko a koupání atd.atd. Tak nám všem přeji požehnaný podzim.

6. října tohoto roku 2020 to bylo 30 let, co jsem spolu se svou nejlepší kamarádkou  vstoupila do komunity sester dominikánek. Ale jako by to bylo včera, tak to uteklo. Pamatuji se, že když jsem krátce po svém vstupu jela s jednou svojí spolusestrou do polského kláštera dominikánských mnišek, byla tam sestra, která byla už 15 let v klášteře. A já si říkala, pane jo, ta už musí být úplně svatá. No, když se dívám na sebe, žádnou svatost nevidím. Spíš si připadám čím dál tím tupější. Ale je pravda, že jsem v průběhu let opustila mnoho svých falešných představ o svém životě a to mě dovedlo k velkému osvobození a úlevě. Jak jsem ale objevila svoje povolání? Je zvláštní, že jsem ještě před svým křtem v 18 letech věděla, že mě Pán volá, abych ho následovala. Od svých zhruba 16ti let jsem se ptala svého tatínka, jakou by mi doporučil literaturu ke čtení. Měli jsme doma velkou knihovnu a můj tatínek byl velmi vzdělaný člověk, i když to nedával nikdy najevo.  Navíc byl velice laskavý a milující