Příspěvky

Postní doba

Obrázek
 V půlce února, kdy začala postní doba, pořádně nasněžilo a mrzlo, takže si lyžaři a běžkaři přišli na své. Moc jsem jim to přála, protože kvůli pandemii jsou zavřena všechna fitness centra, všechny sauny, všechny bazény, takže lidé mohou pouze běhat nebo lyžovat. Také začalo hodně lidí plavat ve Vltavě. I u nás v Lysolajích, v naší hasičské nádrži, kde je krásně čistá, ale ledová voda, protože jí protéká potok. Obdivuji je, že v takovém mraze vlezou do tak studené vody!!! Ale dost o sportu. Jak my prožíváme postní dobu?  Sama si nepotrpím na nějaké velké postění od jídla a vlastně ani naše komunita. Samozřejmě máme v postní pátky jen jeden chod  na oběd, na Velký pátek jen jedno jídlo a to chleba a vodu na oběd, a na Bílou sobotu nemáme žádné společné jídlo, až večer, po slavností Vigilii Vzkříšení připravujeme spoustu dobrot pro nás i pro lidi, co přišli k nám do kaple. Ti ovšem  loni nebyli, takže vše zbylo na nás a na kněze.      Když jsem se obrátila jako 18ti letá a nechala se po

Krmítko pro Josefku

Obrázek
  Tak konečně jsme zavěsily krmítko na hřbitov naproti hrobu Josefky. Byl to trochu boj o hřebík, jelikož strom měl tvrdé dřevo, ale krmítko visí, a to je nejdůležitější.  Pro mne hrobka Josefky není zas až tak důležitá, protože pro mne ona žije. Já s ní stále mluvím, stále si povídáme. Vím, že Josefka je všude se mnou, se svými rodiči a sestrami. Přála bych všem lidem, kteří ztratili někoho blízkého, aby věděli, že ten člověk je stále s nimi, že ta láska mezi nimi stále trvá, a že je mu teď mnohem mnohem líp. Je také zároveň i s Bohem v nebi, kde už není žádný pláč, žádné trápení, jen věčná nekonečná radost. My lidé máme tak omezený rozoumek, že si to vůbec nedovedeme představit. Ale jak napsal apoštol Pavel: "Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač žádný člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno připravil Bůh těm, kdo ho milují". Není to naděje? Není to útěcha? Nedává to mému životu smysl?

sportem ku zdraví

Obrázek
  Máme malý klášter, a proto máme dovolení chodit na procházky po naší vesnici a okolí, i jezdit na kole. Otec Vladimír (můj duchovní vůdce) mi vždy kladl na srdce, abych každý den chodila na procházku, i když se mi nebude chtít. Je to důležité pro zachování zdraví duševního, psychického i fyzického. Ano. Jsme se sestrami stále spolu, dnem i nocí, a někdy vzniká ponorka. Naše zahrádka je malá a proto usilujeme už mnoho let o stavbu většího kláštera, který by měl velkou zahradu. Proč se nám to stále nedaří nevíme, ale věříme, že Bůh to ví, a že život v tomto malém klášteříku má smysl, protože Bůh dal každé z nás nádherné kontemplativní povolání. Otec Samuel, nynější opat trapistického kláštera v Čechách v Novém Dvoře, nám říkal: " Přesto, že je Vás teď jen šest, má váš život hluboký smysl. A jestli vás za 50 let bude stále šest, má váš život stále hluboký smysl". To je velice povzbudivé. A tak, když prší a je obvzlášť nevlídno, beru duhový deštník a jdu se projít. Duhový deštn

Nový rok

Obrázek
Začal nový rok a pro nás každodenní život, asi jako pro většinu z vás. Až na ten koronavirus, který nad námi stále poletuje. Naší komunitě se Bohu díky vyhýbá. Ale víme o nemocných lidech, i z našich rodin, mezi blízkými i vzdálenými. Modlíme se za ně, a také za všechny ty, kteří se o ně starají, často beze spánku a do vyčerpání sil, za všechny ty neznámé svaté.  Dostaly jsme objednávku na výrobu tkaných štol, které vyrábí sestra Jacka na našem malém tkacím stavu. Sestra Jacka vyrábí krásné vzory (viz naše webové stránky, titul ornáty v menu). Dostaly jsme krmítko na ptáčky, které chce sestra Jacka zavěsit na hřbitov na strom, který je naproti hrobu naší Josefky. Měla totiž moc ráda ptáčky. Je to skvělý nápad. Jedna sestra  peče úžasné houstičky a chleba, také skvěle vaří.  Začala dělat luštěninové saláty a výborné přílohy, jako např. pohanku, jáhly, kroupy apod. To jsme u nás dosud neměly. Sestra Pavla se stará o výzdobu kaple. Má na to ohromný talent a vytváří krásné  kytice. Také vy

střípky z Vánoc

Obrázek
  Myslím, že letošní Vánoce  byly opravdu krásné. Ale začnu od našich zvyklostí a tradic. 24. prosince máme celý den půst od masa. Také nemáme společnou snídani ani oběd, ale peče se vánočka, kterou si většina sester dá na oběd. Je to to nejlepší postní jídlo, jaké znám. Mezitím sestra, na kterou připadne štědrovečerní večeře (střídáme se všechny v kuchyni a máme rozepsané služby) dělá bramborový salát ke smaženému kaprovi, rybí polévku a smaží do ní kostičky z rohlíků (bez nich by to nebyla opravdová rybí polévka). Stromeček je většinou ozdobený již z předcházejícího dne. Máme krásné staročeské ozdoby tj. domečky, slaměné ozdoby, perníčky apod. Po večerních chválách, které jsou v obvyklou dobu, tj. v 18 hodin, vycházíme v průvodu za zpěvu Narodil se Kristus Pán do refektáře (jídelny), kde je už krásně prostřeno. Poté se zazpívá úryvek z Nového Zákona o narození Pána Ježíše a převorka se pomodlí. Pak si popřejeme požehnané svátky a zasedneme ke stolu a povídáme si, kdo nám všechno přej