Příspěvky

podzim na zahradě

Obrázek
Pomalu, ale jistě končí léto a nastupuje podzim, a já nastupuji na zahradu. Je potřeba přeházet kompost, posekat trávu před zimou, jablka letos nemáme, takže je nemusím sklízet a podzimní kytičky krásně kvetou, takže kompostovou hlínu na záhonky budu dávat později. Ještě je stále dost teplo, i když teď předpovídají chladné dny. Muškáty v truhlíkách ještě nechám venku, ty dávám dovnitř zhruba v půlce října. Také ostříhám mochyně a dám je sušit, to jsou takové ty oranžové lampionky. Listí se zatím barví jen velmi zvolna, takže fotky krásných barevných listů budou později.Dnes je to půl roku, co odešla k Pánu naše Josefka. Včera by slavila 25. let od věčných slibů, tak věřím, že to slavili v nebi. Spolu s naším komunitním přítelem panem doktorem Slezákem, otcem Rainsbergem, sestrou Rosou OP z Irska, otcem Ignácem OP a mnoha dalšími přáteli a známými, kteří se již veselí v nebi. Letos  si s přicházející zimou nějak víc uvědomuji odchody našich milých do Věčné Radosti, i když jsem s nimi s…
Další informace

Mše svatá za naši Josefku

Obrázek
Dne 5. září jsme se účastnily zádušní mše svaté za naši Josefku, která se konala v Tuchoměřicích. Tam totiž žije v bývalém zámečku komunita Chemin Neuf, jejímiž členy jsou i rodiče Josefky a její rodná sestra Pavla. V této komunitě žijí dohromady manželé i lidi zasvěcení Bohu.Účelem této Mše bylo, aby se jí mohli účastnit všichni, kdo nemohli přijít na pohřeb ani zádušní mši v naší kapli v březnu z důvodu Covidu-19. A kostel i klášter v Tuchoměřicích jsou mnohem větší než u nás. Přišlo asi 80 lidí, z toho osm kněží (5  dominikánů). Po mši bylo občerstvení ve velké jídelně kláštera, takže jsme se tam všichni krásně vešli. Byly tam švédské stoly, kolem kterých postávaly skupinky lidí, kteří si povídali. Na závěr se vyprávěly historky o naší Josefce, převážně legrační. Ale některé byly velice dojemné. Obdivovala jsem maminku Josefky, která na konci mše vyprávěla o posledních dnech Josefky, hlavně o tom, jak připravila na svůj odchod své neteře. Vnímala jsem, že je tam Josefka s námi, že …
Další informace

desky na ikony

Obrázek
Jako každé léto i v tomto roce jsem si v srpnu připravila desky na malování ikon. Je to docela těžká práce, protože si prkýnek chystám pochopitelně víc, aby mi vyšly na celý rok. Již čtvrtým rokem maluji ikony na velkých deskách 55x40 cm na zakázku do nově postavené kapličky jednoho známého. Už jsem jich namalovala 6 a dalších 6 mám ještě před sebou. Namaluji 2 každý rok. A kromě těchto velkých jsem si udělala ještě tři malé, kdyby chtěl někdo ikonku jako dárek např. k Vánocům.Tak jak se tedy tyto desky připravují. Desky mám většinou z dubového dřeva, to je nejtvrdší, aby se mi dřevo nezkroutilo. Nechám přes noc rozpustit ve vodě klih (Klih je druh lepidla, používaný pro lepení dřeva a papíru. Původní klihy byly vyráběny z kůže a kostí hospodářských zvířat (měknou ve vodě) - viz Klih v granulích wikipedie ).  Muj klih, který používám, je skutečně z kůže. Druhý den dám nádobu s rozpuštěným klihem  do vodní lázně a zahřeji ho na 70 stupňů. Poté udělám první nátěr desky. Když nátěr uschne…
Další informace

můj den

Už jsem se hodně dávno neozvala. Nevěděla jsem, o čem psát. Nakonec jsem si řekla, že by Vás mohl zajímat můj den. Jak vypadá ???
Ráno vstávám tak v půl šestý, abych se v klidu mohla připravit na společné modlitby v kapli, které začínají v šest hodin. Modlíme se z breviáře hodinku četby a ranní chvály. Pro ty, kdo nevědí, co je to breviář -  je to modlitební kniha, kde jsou žalmy, krátká i delší čtení z Bible, prosby apod. Vše má svou strukturu, pořadí a čas. Celkem se modlíme z breviáře asi 7x za den tak, aby modlitba posvěcovala celý den. Tato kniha má čtyři díly, rozdělené  podle období církevního roku jako advent a vánoce, postní doba a velikonoce,  a dva mezidobní díly, které připadají na dobu od července do listopadu, tj. do doby adventní. V těchto dílech jsou  i krátké životopisy světců , které slavíme nebo ne, podle toho, jestli je to památka nebo svátek, případně slavnost. Na breviáři je krásné to, že se ho mají modlit všechny řeholnice, řeholníci, kněží, všechny zasvěcené os…
Další informace

kdo jsem

Obrázek
Říkala jsem si, že by vás mohlo zajímat, kdo to je taková mniška Kazatelského řádu, dominikánka.
Moje povolání mě neustále fascinuje. Bůh mě stále každý den volá žít v Jeho blízkosti. V našich stanovách, kterými se řídíme, je napsáno,  že "...mnišky prorocky hlásají svým skrytým životem,  že Kristus jediný je blaženost"... což znamená také  štěstí, vrchol radosti, vrchol veškeré mé touhy po Někom, kdo je sám Dobro, v kterém není žádné Zlo, po Někom, v kterém je můj smysl života.
 To nádherně vyjádřil otec Vladimír Koudelka OP na mých časných slibech v roce 1993  v kázání. Otec Vladimír byl dominikánský kněz, historik, který studoval v roce 1948 v zahraničí a po převzetí moci komunisty v naší zemi se již nemohl vrátit. Když jsem ho poznala, tak žil ve Švýcarsku, v penzionu, kde sloužil dominikánským sestrám, které penzion vedly. Napsal krásnou
knihu o svatém Dominiku. Na základě její četby jsem vstoupila já i sestra Josefa k sestrám do Lysolají. Dopisovala jsem si s ním asi …
Další informace