Raduj se v Hospodinu a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Tento verš z žalmu 37 mě dnes při Mši svaté naplnil takovým pokojem a radostí, že jsem si řekla, že musím svou radost sdílet s vámi, mými čtenáři.  Byla jsem přesvědčená, že žádný blog už psát nebudu!  Pro některé z vás to bylo zklamáním a vím, že jste se za mne modlili, abych znovu začala psát. Ne, že  by mne válka na Ukrajině tak zdrtila, to jsem už dávno odevzdala Bohu, ale něco ve mě mi nedovolovalo psát.

Je tu s námi teď na návštěvě sestra Zdislava z polského kláštera svatá Anna, která u nás byla devět let představenou. A včera se chtěla ještě před odjezdem podívat na stará místa v Praze, jako Karlův most, Pražský Hrad apod., a tak jsem šla s ní. Byl to moc krásný den, plný milých setkání a zážitků! Mezi jinými  jsme navštívily i stoletého františkána otce Benedikta Holotu, kterého poznala sestra Zdislava právě u nás v Praze před 25 lety. A to setkání s ním, to bylo něco neuvěřitelného!!Tolik energie, hloubky a života je  v tom otci, že jsme se až nakazily tou jeho radostí ze života.

A tak, když jsem dnes ráno vstávala, dostala jsem od Pána Boha takovou sílu a odhodlanost, že prostě udělám ten krok víry a vše, opravdu vše odevzdám Bohu. Všechny svoje obavy a starosti, svoje pochybnosti a trápení, svoji omezenost a hloupost, vše! Jak stojí v dalším verši žalmu 37: Hospodinu svěř svůj osud, v Něho důvěřuj, On sám bude jednat! A začala jsem Mu za vše děkovat a dostavila se radost!!Ta radost, kterou nikdo a nic nemůže dát, jen Bůh. Myslím, že máte všichni takovou zkušenost s Bohem! Děkuji tedy znovu Jemu i vám, a vítám vás opět na mém blogu.