Blog sestry Růženy dominikánky

  Ráda bych se s Vámi podělila o krásný zážitek. Šla jsem v pátek na rehabilitaci na Malvazinky, do bývalého Sanopzu, který fungoval za komunistů pouze pro politiky té doby. Dnes se v něm nachází soukromá  rehabilitační klinika s názvem Mediterra s.r.o.  Je to velice milé prostředí, které je dáno hlavně milými zaměstnanci. Když jsem se ohlásila na recepci, která volně přechází do malého bufetu se stolky a židlemi, bylo mi velice příjemnou paní recepční řečeno, ať se posadím, že mě zavolají. Z mnoha dveří vycházeli pacienti evidentně již po procedurách. Mezi nimi byl i starší pán, který mne zahlédl, ale začal se obouvat a oblékat  si kabát. Poté ke mě přistoupil a řekl mi, že by mi rád udělal radost a něco mi koupil. Byla jsem překvapená a řekla jsem mu, že je moc hodný, ale to že nemusí. A on zdůraznil, že by moc rád udělal nějaký dobrý skutek, protože je moc spokojený. Byla jsem velmi dojatá a poděkovala jsem mu. "Tak si sestřičko  vyberte něco sladkého nebo slaného" řekl pá

  Začal nový rok a my pokračujeme v našem klášterním rytmu. Modlitba střídá práci a práce střídá modlitbu. A mezi tím chvíle odpočinku, procházky, společné posezení, četba, studium... Musím se teď začít víc věnovat našim společným modlitbám a zpěvu. Zjistily jsme, že musíme změnit repertoár našich mešních písní, protože ve většině z nich zpívala sestra Josefa sama druhý hlas. A to se týká zpěvu ve všech liturgických období, tj. v adventu, postu, o velikonocích i vánocích. Už tolik let spolu zpíváme a chválíme Boha. A jelikož mám náš zpěv na starosti, tak už  s tím musím něco dělat. Byla jsem teď na tři dny u sestry v Praze si trochu odpočinout. Je zajímavé, že vždy, když takto poodstoupím od naší komunity, náhle se mi zdají všechny problémy jako bezvýznamné a směšné. A to je dobře. Vždyť kolik opravdových tragédií lidé prožívají. Prozatím se s vámi loučím a brzy na shledanou nebo na počtenou?