Člověčenství naše....

 


Letošní Vánoce se pro mne nesly v duchu Božího slova z listu svatého apoštola Jana: "Život se zjevil a my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám." (1 Jan 1,2).

Už v Adventu jsem prosila Pána, aby mi ukázal hloubku tajemství Vánoc. Nějak mi na nich trochu vadila všechna ta světýlka a pozlátka. A pak jsme krátce před Štědrým dnem jely s naší převorkou do Motola, protože mě pokousal pes. Nic vážného, ale bylo dobré to ošetřit. A když jsme čekaly v té obrovské hale plné lidí na urgentním příjmu, uvědomila jsem si, co to znamená, že Bůh vzal na sebe naše lidství. Lidství velmi staré křehké paní, sotva se držící na invalidním vozíku;  lidství  staršího pána, který si pádem rozbil hlavu; lidství mladé Ukrajinky, trpělivě čekající a smířené se svým  osudem a osudem své vlasti, a mohla bych pokračovat dál a dál. "Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzít Bůh na se, radujme se." Bůh povýšil křehkost našeho těla na Boží úroveň. A proto má bezdomovec stejnou důstojnost a hodnotu, jako americký prezident. Není rozdílu mezi lidmi. 

Vědomí Boží nekonečné lásky, která se sklání k člověku, aby ho pozvedla do své náruče, Vám pro celý tento rok přeje a vyprošuje sestra Růžena.

 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vytmelení archy

desky na ikony

Marnost nad marnost?