Blog sestry Růženy dominikánky

24. března 2020 odešla k svému Pánu do věčné Radosti naše milovaná Josefka. Josefka byla mojí spřízněnou duší. Už na gymnáziu byla mou nejlepší kamarádkou, zvlášť poté, co jsme obě zjistily, že nás Bůh volá, abychom Mu sloužily. Tehdy jsme denně hodinu žhavily telefonní dráty a sdělovaly si ta nejtajnější přání a touhy. Když jsme pak vstoupily obě do stejné komunity, její tatínek konstatoval, že aspoň odpadnou ty hodinové hovory. Svatý Augustin řekl, že pokud máš pravého přítele, děkuj za něj. A pokud ho nemáš, vyprošuj si ho. Mě bylo dáno to obrovské privilegium, že jsem takovou přítelkyni měla a mohla jsem s ní žít pod jednou střechou 30 let. Vždy jsme si pomáhaly a byly si oporou, zvlášť v těch těžkých počátcích naší komunity. kdy jsme byly  čerstvě po vstupu ze všeho vyjukané. S Josefkou jsme se měly tak rády, že jsme spolu dokázaly mlčet a nebylo to nijak napjaté. S naší milovanou sestrou se rozloučíme v úterý, 31. března 2020. Ale to bude pochováno už jen jej...

Dnes jsme především slavily svátek naší sestry Josefy. Společně jsme se shromáždily u její postele a popřály jí, předaly dárek - papírový skládací drak, kterého bude moct darovat své neteři -  a chvíli s ní poseděly v družném hovoru.  A pak měl dnes narozeniny náš věrný bratr Blažej OP, který u nás už léta slouží Mši svatou. Sestra Marie upekla výbornou banánovou bábovku a dostal nějaké malé dárečky!!!

18. březen 2020 Celý svět jakoby se zastavil, zpomalil, ztišil, a to díky jednomu viru!! Ale život jde dál. Děti se rodí, staří umírají, čas letí, příroda se pomalu zelená a krášlí a proměňuje se. Život přináší změny, které nám jsou někdy příjemné a někdy ne. Ale Bůh se nemění, Bůh je stále stejný, Bůh nás stále bláznivě miluje. To je naše jistota a útěcha. V  našem klášteříku se náš denní řád  také nemění. Bůh stále přebývá s námi ve svatostánku, kdykoli můžeme seběhnout do kaple a modlit se a prosit. Prosit za celý svět, který je ochromen strachem, který se ptá "Proč?" "Co dál?" Jen v Bohu je možné nalézt všechny odpovědi. A i když my nevíme, proč, On to ví, a On to všechno obrátí v  dobro pro každého z nás. Jen se svěřme do Jeho rukou.

Třetí neděle postní  15. března 2020 Napadá mě, co by si asi myslela Samařská žena, kdyby viděla proroka, který se s ní bavil u studny, v takto zbídačelém stavu. Toho, který v ní zažehl jiskřičku naděje, že může zakusit ještě hlubší lásku, než doposud zakusila, který jí vrátil důstojnost a radost ze života, tu pravou radost... Nezapochybovala by ve svém srdci? Je to opravdu On, korunovaný trním, odsouzený k popravě? Byla to všechno pravda, co jí říkal? Někdy se může stát i nám, že Pravda, Světlo, Život, Naděje jsou jakoby zakryté hustou mlhou, tmou.Tou tmou je utrpení lidí ve světě, války, přírodní katastrofy, umírání dětí, epidemie.....A my skrze mlhu nevidíme Cestu. Co dělat? Musíme prosit Pána, aby sňal tu tmu z našich očí, abychom opět viděli Pravdu, a tou je Vzkříšení našeho Pána, Ježíše Krista. Zatím jsme v postní době a možná tápeme a máme pochybnosti, ale světlo neděle, té jediné neděle Vzkříšení, se pomalu blíží. Vytrvejme tedy na cestě, která nás dovede k Životu, k...

Druhá neděle postní A my jsme se probudily v našem malém Lysolajském údolíčku do krásného slunečného dne. Co nás dnes čeká? Mše svatá, modlitby, společný život, procházky, setkání.........Každopádně dnešní den, tj .8. březen  2020, se nebude už nikdy opakovat, takže to, co nás čeká, se už nikdy jindy nestane. Proč tedy neprosit Pána, aby nám otevřel srdce, oči, uši na všechno to nové a krásné nebo smutné a tíživé, co prožijeme, co nás potká! Dnešní den nám dává Bůh jako dar a šanci se Mu opět přiblížit, otevřít se na Jeho vedení, abychom mohli být štastní, protože Bůh chce jen a jen naše štěstí a dobro.