Blog sestry Růženy dominikánky

  Dnes slavíme památku našeho dominikánského spolubratra blahoslaveného Jana  z Fiesole neboli fra Angelica, který žil na přelomu 14. a 15. století. Je to velice sympatická postava. Asi znáte všichni jeho krásné fresky z dominikánského kláštera svatého Marka ve Florencii. Fra Angelico vyzdobil nádhernými freskami i kostel a 40 řeholních cel. Maloval  svatého Dominika, přítomného v různých momentech Ježíšova života, ale i ostatní bratry a sestry našeho řádu. Krásná je jeho freska Zvěstování Panně Marii (viz  obrázek vlevo nahoře v knize). Ten Mariin postoj naslouchání a současně odevzdání se do Boží vůle se mi velice líbí. Vybrala jsem si ho k napsání formule, která se říká při skládání věčných slibů.  Než jsem vstoupila do řádu, tak jsem vůbec nevěděla, že fra Angelico  byl dominikán. O to víc mě potěšilo zjištění této pravdy. Říká se, že své obrazy maloval v kleče. Je pro mě velkým příkladem kontemplace skrze umění.

  Ráda bych se s Vámi podělila o krásný zážitek. Šla jsem v pátek na rehabilitaci na Malvazinky, do bývalého Sanopzu, který fungoval za komunistů pouze pro politiky té doby. Dnes se v něm nachází soukromá  rehabilitační klinika s názvem Mediterra s.r.o.  Je to velice milé prostředí, které je dáno hlavně milými zaměstnanci. Když jsem se ohlásila na recepci, která volně přechází do malého bufetu se stolky a židlemi, bylo mi velice příjemnou paní recepční řečeno, ať se posadím, že mě zavolají. Z mnoha dveří vycházeli pacienti evidentně již po procedurách. Mezi nimi byl i starší pán, který mne zahlédl, ale začal se obouvat a oblékat  si kabát. Poté ke mě přistoupil a řekl mi, že by mi rád udělal radost a něco mi koupil. Byla jsem překvapená a řekla jsem mu, že je moc hodný, ale to že nemusí. A on zdůraznil, že by moc rád udělal nějaký dobrý skutek, protože je moc spokojený. Byla jsem velmi dojatá a poděkovala jsem mu. "Tak si sestřičko  vyberte něco sladkého nebo sl...

  Začal nový rok a my pokračujeme v našem klášterním rytmu. Modlitba střídá práci a práce střídá modlitbu. A mezi tím chvíle odpočinku, procházky, společné posezení, četba, studium... Musím se teď začít víc věnovat našim společným modlitbám a zpěvu. Zjistily jsme, že musíme změnit repertoár našich mešních písní, protože ve většině z nich zpívala sestra Josefa sama druhý hlas. A to se týká zpěvu ve všech liturgických období, tj. v adventu, postu, o velikonocích i vánocích. Už tolik let spolu zpíváme a chválíme Boha. A jelikož mám náš zpěv na starosti, tak už  s tím musím něco dělat. Byla jsem teď na tři dny u sestry v Praze si trochu odpočinout. Je zajímavé, že vždy, když takto poodstoupím od naší komunity, náhle se mi zdají všechny problémy jako bezvýznamné a směšné. A to je dobře. Vždyť kolik opravdových tragédií lidé prožívají. Prozatím se s vámi loučím a brzy na shledanou nebo na počtenou?

 Všem svým milým čtenářům přeji požehnané Vánoce!! A co tím myslím? Abyste znovu prožili tu radost z narození Boha, který přišel mezi nás, aby nesl naše slabosti a hříchy, a aby nám dal život věčný!!Kéž Vám tuto radost nikdo a nic nevezme, protože o toto poselství Vánoc se můžete opřít, toto poselství je pevné, jako sám Bůh. To je ta základní pravda, kterou se snažíme žít a věřit v ní!!Pak nás už okolní svět, jakkoliv bolavý a neutěšený, nebude moci zdeptat! Modlím se za Vás a děkuji, že čtete můj blog! Vaše Růžena

  Všichni víme, že Advent je dobou čekání. Čekáme na Mesiáše, který nás zachrání od věčné smrtí svou vlastní smrtí. Ale to čekání má být radostné. K tomu nás vybízejí i  antifony k žalmům, které se každý den modlíme. např. "Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán" nebo "řekněte malomyslným: Vzmužte se, nebojte se, přichází Pán, nás Bůh". A každou neděli při večerních chválách čtení z listu Filipanům: "Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Pán je blízko".  Letos mi dal Bůh tu milost, že se opravdu raduji. Asi je to také tím, že je mi dobře, že už pominul ten smutek po Josefce, a že mi Pán dal sílu ji konečně pustit a odevzdat Jemu. Teď už vím, že to tak mělo být, že Josefka musela odejít, protože ji Bůh už chtěl mít u sebe ve svém království. Její život se naplnil a ona splnila  úkol, který tady na zemi od Něho měla. A nyní je šťastná v nebi!!A já jí to přeji!!Toto bych před rokem ještě nedokáza...