Blog sestry Růženy dominikánky

  Letošní Vánoce se pro mne nesly v duchu Božího slova z listu svatého apoštola Jana: "Život se zjevil a my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám." (1 Jan 1,2). Už v Adventu jsem prosila Pána, aby mi ukázal hloubku tajemství Vánoc. Nějak mi na nich trochu vadila všechna ta světýlka a pozlátka. A pak jsme krátce před Štědrým dnem jely s naší převorkou do Motola, protože mě pokousal pes. Nic vážného, ale bylo dobré to ošetřit. A když jsme čekaly v té obrovské hale plné lidí na urgentním příjmu, uvědomila jsem si, co to znamená, že Bůh vzal na sebe naše lidství. Lidství velmi staré křehké paní, sotva se držící na invalidním vozíku;  lidství  staršího pána, který si pádem rozbil hlavu; lidství mladé Ukrajinky, trpělivě čekající a smířené se svým  osudem a osudem své vlasti, a mohla bych pokračovat dál a dál. "Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzít Bůh na se, radujme se." Bůh povýšil křehkost našeho těla na Boží úroveň. A proto má bezdomovec st...

 Po letních měsících, kdy jsme měly prázdninový program, nastává opět pravidelný režim.  Zase začíná  podzim - musím zazimovat zahradu - zase budou Vánoce, kolikáté už? Jakoby tomuto koloběhu času napomohlo i  dnešní čtení z knihy Kazatel: "Marnost nad marnost, všechno je marnost. Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane - není nic nového pod sluncem". A přece, jak řekl dnešní kněz sloužící u nás Mši svatou, že i v rodokmenu Pána Ježíše v Matoušově evangeliu jsou obyčejná jména lidí, jedni odcházejí a rodí se další, nic zvláštního, dokud se nedojde právě k tomu jménu - JEŽÍŠ. A u toho se člověk zarazí, protože nikdy se žádný Bůh předtím nenarodil a už se žádný jiný Bůh nikdy nenarodí. Jen ON sám. Ten, který je naším Životem, Nadějí a Radostí. A proto, jak stále opakuji, není marný ani jediný okamžik ve všedním šedivém dni. Něco nového se může stát, něco, co tu ještě nikdy nebylo. Jen mít otevřené srd...

Tento verš z žalmu 37 mě dnes při Mši svaté naplnil takovým pokojem a radostí, že jsem si řekla, že musím svou radost sdílet s vámi, mými čtenáři.  Byla jsem přesvědčená, že žádný blog už psát nebudu!  Pro některé z vás to bylo zklamáním a vím, že jste se za mne modlili, abych znovu začala psát. Ne, že  by mne válka na Ukrajině tak zdrtila, to jsem už dávno odevzdala Bohu, ale něco ve mě mi nedovolovalo psát. Je tu s námi teď na návštěvě sestra Zdislava z polského kláštera svatá Anna, která u nás byla devět let představenou. A včera se chtěla ještě před odjezdem podívat na stará místa v Praze, jako Karlův most, Pražský Hrad apod., a tak jsem šla s ní. Byl to moc krásný den, plný milých setkání a zážitků! Mezi jinými  jsme navštívily i stoletého františkána otce Benedikta Holotu, kterého poznala sestra Zdislava právě u nás v Praze před 25 lety. A to setkání s ním, to bylo něco neuvěřitelného!!Tolik energie, hloubky a života je  v tom otci, že jsme se až naka...

  Mrzí mě, že jsem už tak dlouho nic nenapsala. Jak začala válka na Ukrajině, doslova mě to ochromilo. Taková hrůza a tak blízko nás. Ale dnes jsem o tom hovořila se svým zpovědníkem a on mi řekl, že mám rozhodně psát znovu svůj blog. Řekl mi, ať se zamyslím, v co skládám svou naději. I když je válka,  hrozná nesmyslná válka, opravdové Zlo, hodně lidí trpí, tak Bůh je stále s námi, Bůh je stejný, Bůh nás nepřestává milovat. I když tomu nerozumíme, proč se to děje, Bůh je naše Naděje. V Něm vše dobře skončí, On už vyhrál nad Zlem jednou provždy, a to svým Ukřižováním a Vzkříšením. On ví, co je to utrpení a bolest, On je se všemi těmi trpícími v Mariupolu, ve sklepech a na barikádách, je s těmi, kteří trpí úzkostí a depresí,  s osamělými a hladovými, ale nejen teď, na Ukrajině, ale i v Sýrii a Jemenu, v Severní Koreji, Barmě a Afghánistánu. On je s každým z nás od začátku stvoření světa a bude s námi až do konce. On, Bůh, Ježíš Kristus, Trpící Služebník, naše jediná Naděje!...

  Dnes slavíme památku našeho dominikánského spolubratra blahoslaveného Jana  z Fiesole neboli fra Angelica, který žil na přelomu 14. a 15. století. Je to velice sympatická postava. Asi znáte všichni jeho krásné fresky z dominikánského kláštera svatého Marka ve Florencii. Fra Angelico vyzdobil nádhernými freskami i kostel a 40 řeholních cel. Maloval  svatého Dominika, přítomného v různých momentech Ježíšova života, ale i ostatní bratry a sestry našeho řádu. Krásná je jeho freska Zvěstování Panně Marii (viz  obrázek vlevo nahoře v knize). Ten Mariin postoj naslouchání a současně odevzdání se do Boží vůle se mi velice líbí. Vybrala jsem si ho k napsání formule, která se říká při skládání věčných slibů.  Než jsem vstoupila do řádu, tak jsem vůbec nevěděla, že fra Angelico  byl dominikán. O to víc mě potěšilo zjištění této pravdy. Říká se, že své obrazy maloval v kleče. Je pro mě velkým příkladem kontemplace skrze umění.