Velikonoce 2020

Vždycky jsem obdivovala praotce Abraháma pro jeho víru v Boha.  Ale po té, co zemřela naše Josefka, a já četla na Bílou Sobotu o jeho obětování syna Izáka, ho obdivuji ještě víc. Hospodin  řekl Abrahámovi "Vezmi svého syna...a obětuj mi ho", a on vůbec nezaváhal a šel. Přemýšlela jsem o tom, jak je to možné. A došla jsem k závěru, že  už měl za sebou pár setkání s Hospodinem, a ta mu  stačila k tomu, aby poznal, že Bůh je především Láska. A Abrahám v tu Lásku uvěřil. V listě Židům se píše, že Abrahám věřil, že Hospodin má dost moci, aby Izáka ze smrti vysvobodil (Židům 11,19).  On prostě uvěřil v Boží lásku, která nechce naše utrpení, naši bolest, naše úzkosti a strádání.  To vše jsou důsledky dědičného hříchu, porušení  harmonie s Bohem v ráji. On uvěřil, že to Bůh myslí s ním i s jeho synem Izákem dobře, a o ostatní se nestaral. Věděl, že Bůh to nějak dobře zařídí, aby netrpěl ani on ani jeho syn Izák. A tak se i stalo.
Ptala jsem se sebe sama, nakolik já věřím v Boží lásku?

Letos jsme měly na Velikonoce beránka, symbol Velikonoc. Bylo to poprvé, protože sestra, která ho pekla, zdědila starou kameninovou formu po babičce. A letos také vůbec poprvé nebyli kvůli pandemii koronaviru na obřadech žádní farníci. Na jednu stranu to bylo dobré, že se člověk víc soustředil na texty z Písma, ale pak jsme si říkaly, že nám chyběli. Nemohly jsem s nimi sdílet tu radost ze Vzkříšení.
Ale že byl beránek dobrý, ukazuje fotka, kde ho držím už jen část.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vytmelení archy

desky na ikony

Marnost nad marnost?