Čas

Od té doby, co zemřela naše Josefka, se nějak víc zabývám otázkou smrti. Bylo pro mne těžké nejdřív vůbec přijmout to, že Josefka umírá, což jsme se dozvěděly na silvestra 2019. Nechtěla jsem si to připustit, zlobila jsem se na Pána Boha. Bojkotovala jsem různé její návštěvy, s kterými se loučila apod. Ale během těch tří měsíců, než Josefka 24. března zemřela, se to nějak ve mě proměnilo. Nebo spíš Pán Bůh to proměnil, protože jsem ho o to prosila. Nemodlila jsem se za její uzdravení, protože jsem  tušila, že Josefka  umře a také jsem věděla, že se už těší do nebe. To byl asi začátek  přijetí její smrti. Začala jsem to pomaličku polehoučku zpracovávat. A to díky času, který mi Bůh na to dal. Musela jsem si asi projít ty fáze odmítnutí, popření až k úplnému přijetí, které psychologové často popisují.
A když umřela, tak začala nová fáze - život bez Josefky.  Udělalo se ve mě takové prázdno, stýskalo se mi, ztrácela jsem odvahu, měla jsem pocit, že ten život bez ní nezvládnu. Až do jisté doby, kdy se mi po ní přestalo stýskat. Možná se ten stesk někdy zase vrátí, to nevím. Ale byl to opět čas, který mi Bůh dal na zpracování.

Když teď při mši svaté neustále čteme řeč Pána Ježíše na rozloučenou s apoštoly, tak úplně chápu, proč Pán Ježíš zůstal ještě po svém Zmrtvýchvstání 40 dní na zemi se svými učedníky. Ve své lásce, soucitu a pochopení lidské slabosti a lidské psychiky - vždyť sám byl člověkem - věděl, že potřebují čas na zpracování jeho úplného odchodu do nebe. Vždyť ho milovali, bylo jim s ním dobře. Možná si mysleli, když jim Pán Ježíš říkal....."odejdu-li, pošlu vám jiného Přímluvce, neodejdu-li, Přímluvce k vám nepřijde..."- "to nevadí, že nepřijde, hlavně ty zůstaň s námi, o nikoho jiného nestojíme". Možná. Potřebovali prostě čas. A Pán se jim ukazoval při různých příležitostech a pomaličku je připravoval na jeho konečný odchod do nebe.
Bohu díky, že nás Bůh zná a dává nám na vše čas. On nespěchá, tak jako my často spěcháme. Ví, že potřebujeme čas na dozrání věcí v nás. Pán Bůh je nesmírně laskavý. Stále se o tom přesvědčuji, každý den!