Hon na králíka

Ve středu večer se opět (předtím jen jednou) objevil na zahradě králík.Zavolala jsem sestru Jacku,  která mi říkala, že ho odborně chytí za uši a odnese sousedům. Je to totiž králík sousedovic holčiček, které ho mají na hraní. Ovšem králíkovi se zalíbilo na naší zahradě. No, chytat králíka ve dvou, je tedy dost fuška. "Nadběhni mi ho", volala na mě sestra, ale jeho mrštnosti jsme opravdu nedosáhly. Každopádně zmizel v houští, kde je pravděpodobně díra v plotu. Uklidněné z dobře odvedené práce jsme šly spát.
Brzy ráno byl prý králík viděn na naší zahradě, ale pak zmizel. Myslela jsem, že už je konec králíkové aféry, to jsem se ovšem značně mýlila. Šla jsem po mši svaté zkontrolovat zahradu, jestli jsou rostlinky celé nebo ožrané a zjistit další úhonu, ale v podstatě nic jsem nenašla. Šla jsem tedy dolů na dvorek a do okna od kuchyně jsem mluvila se sestrama, když slyším šustění za sebou v břečťanu. Otočím se a co nevidím - králík. Sedí si pěkně v hlíně na vrcholku naší zadní zdi, která je pokrytá břečťanem a na svahu jsou vysázeny túje. To už jsme zavolaly naše milé sousedy, kteří se velice omlouvali. Ale nám to nevadilo. Dokud seděl v břečťanu, tak byla naše zahrádka v bezpečí. Přišla nakonec celá rodinka a po marné snaze ho chytit, králík opět unikl plotem na jejich zahradu, kde ho po chvíli chytili a dali do králíkárny. Když jsem našemu sousedovi sdělovala, že ho jedna sestra chtěla dát na pekáč, tak říkal, že ho to asi nemine, protože ho věnuje bratrovi, který má těch králíků víc. Bylo mi trochu líto holčiček, které přijdou o kamaráda, ale pan soused mi říkal, že jim pořídí takového malého králíčka domácího, který nebude utíkat.
Jako správný Čech pochybovač jsem si v duchu řekla: "Tak nevím".