Radost
Tak dnes mi evidentně Pán Ježíš chtěl říct, ať už se přestanu zabývat malichernostma a začnu se konečně radovat. Totiž při dnešní Mši svaté jsme slyšeli stále o radosti!Vstupní modlitba:.........naplň nás radostí z vykoupení.
Žalm: Pak přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, který mě naplňuje radostí (Žalm 42).
Modlitba nad dary: Bože, ty sám jsi původce naší radosti, přijmi tyto dary a dej, ať naše velikonoční radost dozraje v radost věčnou.
Tak co mi v tom brání?
Mám co jíst, co pít? Ano.
Žiji v zemi, kde není válka? Ano.
Jsem těžce nemocná? Ne.
Jsem osamocená? Ne.
Mám víru? Ano.
Tak proč mi ta radost nejde? Možná k tomu nejsem dost zralá? Po 30 letech v klášteře ? V padesáti?
Protože mi chybí pokora, to je ono!!!
Aldous Huxley ve své knize "7 meditací"píše:
Být veselý, když okolnosti jsou skličující, když mám pokušení oddat se sebelítosti - to je skutečná pokora, pokora o to cennější, že je tak nenápadná, že je tak obtížné poznat, co doopravdy znamená. Tělesnou askezi, dokonce i tu nejmírnější, lze sotva provozovat, aniž bychom na sebe upoutali pozornost, mívají ti, kdo ji provádějí, často sklony k marnivosti ve svém sebepopírání. Ale takovou pokoru, jako je třeba zdržet se lenivého klábosení, přebujelé zvědavosti na věci, které nás míjejí, a především všech depresí a sebelítosti, lze provádět, aniž by si jí povšimli. Být neustále veselí nás může stát daleko větší úsilí než např. být zdrženlivý. A zatímco ostatní lidi nás budou často obdivovat proto, že jsme zdrženliví ve věcech smyslné pohodlnosti, naši dobrou náladu budou nejspíš připisovat dobrému zažívání nebo naší vrozené necitlivosti. Z kořenů takovýchto sebepřekonání pak roste strom, jehož ovocem je mír, které přesahuje veškeré porozumění, láska k Bohu a ke všemu stvořenému kvůli Bohu a radost z dokonalosti, požehnání věčného a bezčasového dokonání".
Tak co, Růženo? Podívej se z okna, taková krása! Všechno rozkvétá, všude sytost čerstvé zeleně různých odstínů! To vše Ti dává Bůh zadarmo a ještě k tomu sám sebe!!!!Není to důvod k radosti?
