kdo jsem

Říkala jsem si, že by vás mohlo zajímat, kdo to je taková mniška Kazatelského řádu, dominikánka.
Moje povolání mě neustále fascinuje. Bůh mě stále každý den volá žít v Jeho blízkosti. V našich stanovách, kterými se řídíme, je napsáno,  že "...mnišky prorocky hlásají svým skrytým životem,  že Kristus jediný je blaženost"... což znamená také  štěstí, vrchol radosti, vrchol veškeré mé touhy po Někom, kdo je sám Dobro, v kterém není žádné Zlo, po Někom, v kterém je můj smysl života.
 To nádherně vyjádřil otec Vladimír Koudelka OP na mých časných slibech v roce 1993  v kázání. Otec Vladimír byl dominikánský kněz, historik, který studoval v roce 1948 v zahraničí a po převzetí moci komunisty v naší zemi se již nemohl vrátit. Když jsem ho poznala, tak žil ve Švýcarsku, v penzionu, kde sloužil dominikánským sestrám, které penzion vedly. Napsal krásnou
knihu o svatém Dominiku. Na základě její četby jsem vstoupila já i sestra Josefa k sestrám do Lysolají. Dopisovala jsem si s ním asi 10 let až do jeho smrti, byl vlastně mým duchovním vůdcem. Dovolte, abych zde uvedla hlavní část jeho kázání:
"Krátce před Kristovou smrtí přicházejí Řekové k apoštolu Filipovi s prosbou: Pane, rádi bychom viděli Ježíše (Jan 12,21). Vidět Ježíše. Podle mého mínění je to velmi naléhavá prosba, naléhavé přání dnešního světa, i když většinou nevyřčené, ve vztahu k řeholníkům a řeholnicím. Měli bychom být schopni prosebníkům toto přání vyplnit podle vlastních zkušeností s Bohem tím, že v nich také probudíme touhu po setkání s Bohem a Ježíšem Kristem. Pokud je náš dominikánský život pravý - autentický, pak je Epifanií (Zjevením). Měli bychom v dnešních lidech probudit nostalgii po Absolutnu a po Božském, v dnešních lidech, tak nevyplněných, i když jsou materiálně nasyceni. Boha nelze dokázat a vysvětlit. Jeho je možno jen zjevovat skrze život, slovo, službu, lásku. V tomto smyslu se sestra Růžena dnes zavazuje k tomuto pokusu ve svém životě a skrze něj zjevovat Krista a Boží milosrdenství. Hodnota jejího rozhodnutí nebude záležet v tom, co ve svém životě dominikánské mnišky dokáže a kolik toho vykoná, nýbrž v tom, že bude znamením pro absolutního Boha, znamením smyslu života.........
Mne vždy udivuje, jak Ježíš odpovídá Filipovi, když ten mu sděluje, že někteří Řekové ho chtějí vidět. Neříká - Ať se na mne přijdou podívat, nýbrž - Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo. Odumře-li však, přinese hojný užitek - To je jedna z nejdůležitějších vět v Bibli. Zde nejde o umírání a život , nýbrž o to, buď zůstat sám nebo přinést plody. Zůstat sám je první následek tzv. prvotního hříchu, protože člověk se opírá jen o sebe a zná jen sebe. Zůstat sám, uzavírat se do svého já, znamená oddělovat, odlučovat se od Boha a bližního. Řeholní život sestry Růženy neznamená izolovanost a neplodnost života. Její život je uchován v tajemství Ježíše, který je životem. Život sestry Růženy je život pro Život. Umírání je pro ni zříkání se vlastního životního programu a plánu, a ponoření se do plánu Stvořitele, který On s ní má ode dne jejího narození. Je to plán spásy pro ni a skrze ni pro druhé. Kdo miluje, je matkou a otcem, protože zprostředkuje život. Sestra Růžena stojí ve službě života, zjevuje ve svém životě Zmrtvýchvstání Ježíše, protože nechává
obíhat v tajemném Těle Kristově ( to je v Církvi) život Zmrtvýchvstalého. Spojena ve své odevzdanosti s Ježíšem Kristem, umírajícím pšeničným zrnem, má účast i na jeho bohatém plodu, na jeho Zmrtvýchvstání. V tom je spolupracovnicí všeobecné spásy, která se zjevila v Kristu. Může být větší plodnost života?"
Tolik otec Vladimír. Je otázka, zda  skutečně ukazuji svým životem na Boha???????











Populární příspěvky z tohoto blogu

Vytmelení archy

desky na ikony

Marnost nad marnost?