Josefka a rukavice

     Zdědila jsem po Josefce takový suprácký rukavice na kolo. Snažím se jezdit vždy po obědě (pokud to jde, neprší nebo nemám návštěvu) tak na 40 minutovou projížďku. Je to stále stejná trasa, říkám tomu kolečko. Kdo to tady trochu znáte, tak vyjedu z našeho klášteříka nahoru na Horoměřice, tam zahnu doleva a sjedu serpentiny dolu na Jenerálku a vjedu do Šáreckého údolí a dole na křižovatce Břetislavka zahnu směrem na Lysolaje a zase do kopce až k nám. Opravdu to netrvá dlouho. A protože před nedávnem byly takové teplé dny, dala jsem si rukavice do kapsy.  Když jsem vyjela do Horoměřice, zahla doleva a chystala se sjet dolu po serpentinách na Jenerálku, zastavila jsem, abych si rukavice navlékla. Ale ouha, jedna scházela. Ta suprácká po Josefce. No, tak jsem si říkala, že vím, kde jsem ji přibližně ztratila a že ji přece musím další den najít, protože kdo by si bral jednu rukavici a ještě k tomu levou. Tak jsem další den jela pomalu a hledala v příkopech moji rukavici. Nejdřív v pravém příkopu, pak jsem to otočila, a hledala v levém. Ale pak jsem to vzdala a řekla si, že ji určitě najdu, třeba na jaře, až bude slehlá tráva. Také jsem poprosila Josefku, aby mi jí našla. A aby mi na ni ukázala, že mi je líto, že jsem ji ztratila. Říkala jsem jí "Josefko, ty určitě víš, kde ona teď leží, tak mi ji prosím najdi a ukaž, prosím, prosím..."A pustila jsem to z hlavy.     

    Za týden poté jedu zase na kole a na konci Lysolají vidím uprostřed silnice něco černého. Hned mě napadlo, že by to byla moje rukavice? A skutečně byla!!!!A byla tam tak nastražena, že se jí nedalo absolutně přehlédnout. Moc jsem děkovala Josefce, že mi ji tak krásně připravila, že je to od ní moc laskavé a pozorné. Taková byla Josefka celý život - laskavá a pozorná!!!