střípky z Vánoc

 

Myslím, že letošní Vánoce  byly opravdu krásné. Ale začnu od našich zvyklostí a tradic.

24. prosince máme celý den půst od masa. Také nemáme společnou snídani ani oběd, ale peče se vánočka, kterou si většina sester dá na oběd. Je to to nejlepší postní jídlo, jaké znám. Mezitím sestra, na kterou připadne štědrovečerní večeře (střídáme se všechny v kuchyni a máme rozepsané služby) dělá bramborový salát ke smaženému kaprovi, rybí polévku a smaží do ní kostičky z rohlíků (bez nich by to nebyla opravdová rybí polévka). Stromeček je většinou ozdobený již z předcházejícího dne. Máme krásné staročeské ozdoby tj. domečky, slaměné ozdoby, perníčky apod. Po večerních chválách, které jsou v obvyklou dobu, tj. v 18 hodin, vycházíme v průvodu za zpěvu Narodil se Kristus Pán do refektáře (jídelny), kde je už krásně prostřeno. Poté se zazpívá úryvek z Nového Zákona o narození Pána Ježíše a převorka se pomodlí. Pak si popřejeme požehnané svátky a zasedneme ke stolu a povídáme si, kdo nám všechno přeje na svátky. Mezitím  říkáme sestře, která vařila, jak se jí to ohromně povedlo a jak nám to moc chutná. A to je pravda, protože to bývá vždy vynikající. No, a když už dojíme a dopovídáme, opět se zazpívá úryvek z evangelia a přejdeme ke stromečku, který je v pracovně, kde se postupně shromáždí všechny sestry, protože se ještě myje zároveň nádobí. V pracovně je připravené cukroví a ovoce. Zazpíváme pár koled a rozbalujeme dárečky, což je někdy velká legrace, zvlášť když někdo dárek vyráběl.  To je vždy krásná atmosféra vzájemného sdílení radosti a lásky. Před 21. hodinou jdeme do kaple a modlíme se Hodinku četby z breviáře. Po ní sestra zpívá latinsky Genealogii, to je vlastně rodokmen Pána Ježíše z Matoušova evangelia (Matouš 1, 1-17). Mám moc ráda tento zpívaný rodokmen. Jednak má krásnou chorální melodii a pak mě fascinuje, jak se Pán Ježíš zařadil za ty nejobyčejnější lidi jako obyčejný člověk. Ve 22. hodin máme tzv. "půlnoční" Mši svatou. Letos se jí mohli účastnit pouze tři lidé a ani ty jsme  nezvaly k nám na pohoštění - což děláme - kvůli pandemii. Byly to vlastně takové komorní tiché Vánoce, ale za to šly více do hloubky. Aspoň já jsem je tak prožila.
Od 26. prosince do 1. ledna máme každý den návštěvní, abychom se o tu radost, že se Bůh kvůli nám stal člověkem, dělily s druhými. Letos byly návštěvy trochu omezené a nebylo jich tolik. 
Na Silvestra máme po večerních chválách večeři v pracovně, při níž si také povídáme. A losujeme si patrony na celý rok, což je dominikánská tradice. Je několik papírků, na každém z nich je  jméno světce a ctnost, o kterou má každá sestra během příštího roku usilovat. Pak je tam napsáno, za koho se má sestra celý rok usilovně modlit. Po večeři je opět Hodinka četby v kapli již ze slavnosti Panny Marie, Matky Boží. A druhý den  slavíme Mši svatou ze slavnosti Panny Marie, Matky Boží, a tím jí svěřujeme celý nový rok, aby nás v něm vedla k svému synu Ježíši Kristu. Tímto dnem končí Vánoční oktáv, kdy jsme intenzivně prožívaly radost z narození Pána Ježíše. Celá doba vánoční končí Křtem Páně, který je zhruba za týden.
Letos to byly první Vánoce bez naší Josefky, ale ona byla s námi. Všude jsem jí vnímala a stále si s ní povídala. Zvlášť před našima jesličkama v kapli, kde loni dodělávala stáj pro malého Ježíška. Pracovala na ní skoro celý Štědrý den. Myslím, že už tehdy věděla, že příští Vánoce bude slavit v nebi, proto tak spěchala. Josefko, jak vypadaly  tvoje Vánoce v nebi? Jednou se to dozvíme sami. A budeme koukat!!!









 


Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzpomínky na Josefku

19. 3. 2020 slavnost svatého Josefa