Krmítko pro Josefku

 

Tak konečně jsme zavěsily krmítko na hřbitov naproti hrobu Josefky. Byl to trochu boj o hřebík, jelikož strom měl tvrdé dřevo, ale krmítko visí, a to je nejdůležitější.  Pro mne hrobka Josefky není zas až tak důležitá, protože pro mne ona žije. Já s ní stále mluvím, stále si povídáme. Vím, že Josefka je všude se mnou, se svými rodiči a sestrami. Přála bych všem lidem, kteří ztratili někoho blízkého, aby věděli, že ten člověk je stále s nimi, že ta láska mezi nimi stále trvá, a že je mu teď mnohem mnohem líp. Je také zároveň i s Bohem v nebi, kde už není žádný pláč, žádné trápení, jen věčná nekonečná radost. My lidé máme tak omezený rozoumek, že si to vůbec nedovedeme představit. Ale jak napsal apoštol Pavel: "Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač žádný člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno připravil Bůh těm, kdo ho milují". Není to naděje? Není to útěcha? Nedává to mému životu smysl?










Populární příspěvky z tohoto blogu

Vytmelení archy

Obrázek
  Máme  se sestrami každé pondělí biblickou hodinu. Probíráme Starý zákon od začátku, verš po verši. Je to moc fajn. Naposledy jsme se zabývaly Noemovou archou. Moc se mi líbilo, jak byly ucpány všechny díry v arše, aby tam nepronikla žádná voda a "Hospodin za ním (Noemem) zavřel" (1 kniha Mojžíšova 7, 16).  Laskavé a prosté gesto Boží lásky! A tento týden, který nazýváme svatý, protože se v něm odehraje největší tragédie a zároveň největší vítězství Života nad Smrtí, zpíváme v hymnu k ranním chválám:  Ty jen jsi směl v náruč svoji                                                       Oběť lidstva pozdvihnout                                                              a světu, jenž v troskách stojí,                                                        archu spásy nabídnout.                                                                  Z Beránkova boku dvojí                                                                vytmelil ji trysklý proud.  Kristus svou vlastní kr
Další informace

desky na ikony

Obrázek
  Jako každé léto i v tomto roce jsem si v srpnu připravila desky na malování ikon. Je to docela těžká práce, protože si prkýnek chystám pochopitelně víc, aby mi vyšly na celý rok. Již čtvrtým rokem maluji ikony na velkých deskách 55x40 cm na zakázku do nově postavené kapličky jednoho známého. Už jsem jich namalovala 6 a dalších 6 mám ještě před sebou. Namaluji 2 každý rok. A kromě těchto velkých jsem si udělala ještě tři malé, kdyby chtěl někdo ikonku jako dárek např. k Vánocům. Tak jak se tedy tyto desky připravují. Desky mám většinou z dubového dřeva, to je nejtvrdší, aby se mi dřevo nezkroutilo. Nechám přes noc rozpustit ve vodě klih ( Klih  je druh  lepidla , používaný pro lepení dřeva a papíru. Původní klihy byly vyráběny z  kůže  a  kostí  hospodářských zvířat (měknou ve vodě) - viz Klih v granulích  wikipedie ).  Muj klih, který používám, je skutečně z kůže. Druhý den dám nádobu s rozpuštěným klihem  do vodní lázně a zahřeji ho na 70 stupňů. Poté udělám první nátěr desky. Když
Další informace

Marnost nad marnost?

Obrázek
 Po letních měsících, kdy jsme měly prázdninový program, nastává opět pravidelný režim.  Zase začíná  podzim - musím zazimovat zahradu - zase budou Vánoce, kolikáté už? Jakoby tomuto koloběhu času napomohlo i  dnešní čtení z knihy Kazatel: "Marnost nad marnost, všechno je marnost. Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane - není nic nového pod sluncem". A přece, jak řekl dnešní kněz sloužící u nás Mši svatou, že i v rodokmenu Pána Ježíše v Matoušově evangeliu jsou obyčejná jména lidí, jedni odcházejí a rodí se další, nic zvláštního, dokud se nedojde právě k tomu jménu - JEŽÍŠ. A u toho se člověk zarazí, protože nikdy se žádný Bůh předtím nenarodil a už se žádný jiný Bůh nikdy nenarodí. Jen ON sám. Ten, který je naším Životem, Nadějí a Radostí. A proto, jak stále opakuji, není marný ani jediný okamžik ve všedním šedivém dni. Něco nového se může stát, něco, co tu ještě nikdy nebylo. Jen mít otevřené srdce, oči a
Další informace