setkání s papežem

 

O tom, že si podám ruku s papežem Františkem, se mi ani nesnilo. A přece se to stalo! Zázrak a veliká, opravdu veliká milost a dar, vzpruha a síla, privilegium, za které jsem moc a moc vděčná Pánu Bohu. Ale začnu od začátku.

Vyjely jsme já a sestry Kateřina, Pavla a Jacka 12. 9. v neděli rychlíkem v 11:22 hodin z Prahy směr Bratislava. Cesta proběhla krásně a rychle, pouze pěti minutové zpoždění, což je na České dráhy opravdu výkon. Krátce před čtvrtou hodinou jsme už byly v Bratislavě, kde nás čekala sestra Rajmunda OP, naše dominikánská kongregační sestra, která nás autem dovezla do Dunajské Lužné. Zde mají sestry klášter. Je to asi půl hodinky autem od Bratislavy. Ubytovaly nás a byly tak velice laskavé a štědré, že na jejich lásku a pohostinnost nikdy nezapomeneme. Velký příklad pro nás!! Odpoledne a večer jsme propovídaly.

Druhý den jsme v sedm hodin ráno vyjely autem do Bratislavy, abychom se zúčastnily setkání papeže Františka se zasvěcenými osobami v dómu svatého Martina. Sestry Pavla a Kateřina měly lístky do dómu, zatímco my s Jackou pouze před dóm. Ale i za to jsme byly vděčné. Zjistily jsme, že za zátarasy jsou pouze tři řady židlí s velkými mezerami, tudíž málo lidí. Tolik jsem si přála se setkat se svatým otcem!!!Pro mě je tento papež už svatý žijící ještě zde na zemi. Jeho obyčejnost, prostota, hluboká lidskost, láska a pravá zbožnost, zájem o všechny chudé a lidi na okraji společnosti, je pro mne velikým vzorem.

Do dómu vedla dřevěná rampa s červeným kobercem, po které měl papež jít. Když přijel, začali jsme pochopitelně všichni jásat a volat "papa Francesco". Bylo mi ho líto, protože kulhal, a v jeho věku 85 let jsem ho obdivovala, co všechno zvládne. Ale usmíval se a mával nám. V dómu měl nádhernou promluvu, kterou si můžete na internetu přečíst nebo pustit na youtube, to zde nebudu zmiňovat. Když vycházel z katedrály, vydal se hned k nám, protože jsme na něj mávaly a křičely. Šel rovnou k sestře Jacce a zeptal se jí, co jsme za kongregaci. Jacka odpovídala anglicky, že jsme kontemplativní dominikánky z České republiky a on na to: "Tak vy jste utekly z kláštera" a smál se. My jsme horlivě přikyvovaly a Jacka pak dodala, že se za něho každý den modlíme. Přitom už zvážněl a děkoval. Pak se zeptal, jestli se modlíme s vírou, tak jsme odpověděly, že ano, seč nám síly stačí. Smál se. Pak jsme mu políbily ruku a on šel dál. V tu ránu mě zaplavila hluboká radost a vděčnost vůči Pánu Bohu, že splnil moje tajné přání. Opravdu se to stalo!!!Mluvila jsem s papežem!!Jaká nesmírná milost!!Možná mi namítnete, že on přece není Bůh, je to jen obyčejný člověk. Ano, ale je to nástupce svatého Petra, apoštola všech apoštolů, a ještě k tomu světec. Kéž by trochu z jeho svatosti dopadlo i na mne.

Zbytek pobytu na Slovensku (až do 15.9, kdy jsme se účastnily Mše svaté v Šaštíně) se stále nesl v duchu toho velkého zážitku setkání s papežem. Doufám, že moje odhodlání, sloužit více a lépe Pánu Bohu po vzoru papeže Františka, ve mě zůstane. Děkuji, že jste si přečetli tento příspěvek, a tak sdíleli se mnou moji radost!!